Od chyše k chyši
šli poutníci dva tiší,
Václav, Hus.
Zpod dubu pátral stařec slepý:
Kdes jakby stále svištěl meč a cepy,
za obzor stáčel selský vůz.
Jak ženy těhotné se na bok s boku
převalí vzdechy dějin, roků.
Ti poutníci dva tiší
zas půjdou stříbrnou lva říší,
v kraj ztovárněný, obsetý.
A štíhlý stařec s věčna svého nebe
do příštích niter vážně pátrat bude,
zda v Boha věříme a v sebe,
zda srovnáváme s bohatými chudé,
chráníme Slovač, Sudety.