Do rovin jásají zvony: hosanna, hosanna – –
Čemu –? Že křesťanem nikdo a každý – –?
Že vstal a umřel zas, na vždy –?
Ó, vítězi bledý. Slyšíš smích satana?
Tvá velká pře tenkrát již prohrána,
slavičí píseň dolkána.
Prapory vinou se k žerdím, třepetají.
Zvonky jak děvčátka u školy štěbetají:
Vstalť jest, vstal... Kde však s tyranem smíření,
vzdání se, něha, zla a bolesti ztišení – –?
Ó, utěšovateli smutků – – Vzkříšení –!
Ze zdvižené, zlatem zářící monstrance
jeho tělo, měsíček bílý, se směje.
Muziky hrají. Dav pěje,
dav kleká – – Před tebou, Kriste –? Před zlatem,
obnovou smyslů, krve a růjnosti návratem – –?
Ó, nadarmo ubitý za pokřtěného pohana –
Ó, veliký snílku – – Cizinče země – – „Hosanna“...