Pane můj laskavý, dobrý Ježíši Kriste,
nejvyšší kněže bratrství, lidskosti čisté,
miláčku duší, úsměvný lékaři člověka – –
Schouliv se zděšeně pod Tvůj rozpiatý kříž
s prosbou a úpěním ruce vztahuji k Tobě.
Nemohu duší svou pochopit muka odvěká,
surovou vládu zla. Snášet nemohu již
v osudné této, šíleně krvavé době
bratří svých lkání, nesmírné bolesti tíž.
Pane můj, shlédni a nedej, Ó nedej, bych dnes
s výkřikem hrůzy na dno až zoufalství kles'
zpřerážen, rozbit o hroty trčících skal...!
Smiluj se – zachraň – učiň, bych zkrvácen sic
přece jen, o Tebe opřen, vzpřímeně stál,
s důvěrou patřil Ti v sladce bolestnou líc...!
Učiň, bych věřil – – srdcem svým pochopil zas:
Nutné a účelné zlo je kolem i v nás.
jako lék hořký v nemoci, nucený klid.
Učiň, bych viděl po všechen budoucí čas:
Pro noční tmu jen krásný je sluneční jas.
Toliko pro hořkou bolest radost je sladká,
pro smrti tajemnou hrozbu sladko je žít.