Uděšeného slunce ukrájí
kdos hladově. Krev z rány kane.
Na prsa země ulekané
jak zakuklenci stíny klekají.
Žár slzou ulit – – Nezaplane.
Krev dřímá. Vyrud dávný dálek lesk.
Je ticho již – Víc mohlo na poli
mi vzejíti, však to již nebolí.
U cest jen roste, roste větší stesk.