Nad maličkou zemí těžký vzduch, šedý a něm.
Cos doutná – cos praská – cos zahnívá v něm.
Snad spadalé listí – či zvíře – či celá již zem – –
Nad maličkou zemí krkavec, krákaje vzlíť,
že hostinu, hostinu velkou bude prý mít.
Ze šedé, daleké mlhy pes začal zoufale výt.
Snad větří, snad tuší, že umře již slabošský lid – – –?
Umře, ba umře a z mrtvých nevstane víc – –
Přátelé přijdou plakat a pobrat – – Však nezbude nic,
jen jeho ztrhaná, poplitá, bezectná líc –
a několik vyžebraných, kradených svic – – –