Jdou mlhy, jdou a potají
zkřivené ruce vzpínají
po holých stromech, po kraji.
Jde duše teskně za nimi
se vzpomínkami marnými
a pomalu a potichu
z mdle lesknoucího kalichu
rty znavenými vypíjí
jed sladký melancholií.
Jde mlha v lesy z vrbovin
a chorou rukou navíjí
šat z matně lesklých pavučin
na sosnu černou, na modřín.
Jde za ní sen a zapadá
jak do soumraků zahrada,
vod rozlitého zrcadla
mdlé luny krása uvadlá.