V siné moře za nebesa
mlčky, neodvratně klesá
zářivý bůh, zpříma nesa
smutkem krásnou hlavu plamennou.
Ponořil se – – Z vod, jež syčí,
ruce zoufalé se týčí.
Hory, stráně hrůzou křičí,
v togu tvář si halí kamennou.
Nad vln rudých modrou slují
oblaka se protahují.
Lodi ulekaně plují,
plamenem jich boky chytají.
Konec – – V ticho vzlykající
kdosi nepohnutých lící
rozžíhá pár voskovicí.
Věčna hodiny již tikají.