Modravé lesy mlčí,
nazlátlé listí šelestí.
Po kráse hlad mám vlčí,
po touhách, po snech, po štěstí.
Jako štít puklý visí
krvavé slunce ze mraků.
Věřil jsem v sebe kdysi,
v lidi a možnost zázraků.
Měsíc se nad les věsí
chorobně bledý, zoufalý.
Abych tak našel kdesi,
več mé sny mladé doufaly.
Vytušil do hor stesky,
proroky, Kristy z daleka...
Věřil zas v světla, blesky,
v zrození bohočlověka...