Úžasná dobo! Co přinášíš smutnému člověku, jenž v záchvatu šílenství, ve vzteku, pravidelně se vracejícím, prolévá od věků na této krásné, úsměvné zemi bratrskou krev,
zatím co mizí mu víc a víc v mlčícím daleku sladkého Krista světelný obraz a zjev...? Přišels, lékaři hrozný, bys ze zkornatělých cev pustil chorému lidstvu sraženou krev,
ozdravil císařským řezem nemocný svět...? Přišels, že přicházíš tajemně vždycky po řadě rozkošnických, znavených let do měst a vesnic, na trh a v cirkus svůj lidský,
bys krví a ranami, nesmírnou zhoubou pokrotil opět bestii přímou v sobecké pýše, srazil ji, k pokorné modlitbě donutil zas...? Přišels jen proto, bys tisíc tisíců obětí
s rozkoší zničil hromadném na popravišti...? bys pro nic je rozdrtil na mučednickém kole, jako pod koně spadlý, přejetý snop...? Či přišels, Ó hrůzyplný rozsevači, na dějin pole,
bys osel je novými semeny, požehnal početí šťastnějších, větších, slavnějších dob...? Přišels, bys do krve lidské smáčenou houbou na černé tabuli zestárlé, choré Evropy
z hranice některé říše umazal pár rozběhlých, sporných, nejasných čar, přesadil některý hranečník na mezi...? Či poslal tě skutečně Bůh, bys zpřerážel řetězy,
kterými lidé a národové spiati jsou dosud, bys prohloubil je, naplnil silou a věrou, nadějí, vydal jim do rukou jejich úsměvný, veliký osud, dovršil tohoto slavného století všemocnou ideji,
ideji svobodných duchů a národů, svobodných ras...?
Cookies on Poetry Cove