Neodcházej, tichý lovče zlatých snů.
Hledím za tebou a ptám se dlouhých dnů,
ptám se sešeřených křů a mlází,
ptám se měsíce, jenž nevychází:
Kam šel? Přijde mně zas taký zpátky?
Neodcházej, sběrateli sladký
krásy mé, mých komnat milý hoste.
Láska má jak perla léty roste
v bílou spanilost a čistotu.
Láska má jak slívy nejvíc sládne
k podzimu, když prvý list už vadne,
noci smutné jsou a drsně chladné.
Neodcházej, sadaři můj sladký,
skloň se k uzrálému životu.