Odpusť očím, že se chtivě dívaly,
když ti po sepjatých rukách splývaly
těžké slzy jako zrna růžence.
Velká láska krutá je jak objetí
rudě ohnivého července,
jenž své květy políbí a spaluje.
Velká láska jako přísný bůh:
Stále žádá víc a více obětí.
Stále blíží se a vzdaluje.
Chce se v dokonalém shlížeti.
Odpusť žíznivému srdci milence,
že tvé slzy jak zem’ suchá vpíjelo,
co se pod nohou ti steskem svíjelo.