NEPOKRADEŠ.

Jak zločinní tuláci vlečení hladem, lstivě se plížíme života bohatým sadem a kradem' a kradem' a kradem'. Kradem' pro ženy, našich snů pastýřky svůdné;

sudičky krásné, které nám dráhu životní určí; světlušky bludné, které nás září svou zlatou na cestách životních zmatou

a do hlubin pralesů zavádějí; dárkyně největší síly a odvahy tvůrčí; prameny čisté, jež ze země od věků zurčí, ke kterým naše rty s palčivou žízní se naklánějí.

Kradem' pro jejich pocel a dík, jásavě zvonivý, radostný smích; pro sladce lenivé, rozkošnické pohodlí jich; pro lesk a záři perel a stříbrných zdob,

kterými krásu svou na trhu života vyzvánějí; pro šumnou nádheru draze koupených rob, jež nejsladší tajemství těla jen napolo zaclánějí, jež naši smyslnou touhu k výbuchům dráždí,

s úsměvem vraždí ideál, sen. Kradem' pro svoje děti, nejdražší památky na lásky žár,

který jsme do knihy srdce hluboko uložili; boha a přírody nejsladší dar, kterým jsme poklady svého života rozmnožili. Kradem', by tlusté a nehybné, zakouslé do hromad jídel,

jak odvážný kovkop do zlatých zřídel, neuviděly nikdy s modravých hor k orlímu rozpětí rostoucích křídel, k práci a boji budit se radostný den.

Kradem', by navyklé jen bohatství, objetí rozkošných žen, dráždivé závrati odvážných her; by neznalé země,

jako by spadly z dalekých sfer –: nepocítily nikdy žhavého vření věčného zápasu o skývu chleba, o vývin, o krásu,

bolestné rozkoše k prasknutí napiaté vůle, sladkého kořistění. A na všechny všichni, jak životní tmou kolem nás s kořistí za ňadry ukrytou jdou,

číháme v houštinách životních cest a kradem' a kradem'. Pro sebe kradem', pro pohrdlivé zdvižení hlavy nad zakřiklými, závidícími davy,

pro pocel slávy, ubohou měšťáckou čest. A stále víc – – den ze dne – – den ze dne, bez odpočinutí, pohovu, zastávky jedné!

V blýskavé vysoké kupy se bez studu vrší vyrvané lupy. Nové však loupežné vpády v království cizí, stíhání plujících ostrovů zlata, jež bližší a bližší,

přece jen před námi do dálek mizí – – – A obzor se úží... hladoví srdce... a chudne – – Však víc – – ještě víc... pro hrůzný strach, že zítra či dnes

z vysoké trávy u cesty kdes smrt náhle se proti nám zvedne a zardousí, zahrabe v prach...