Naše láska tichá je a sladká
jako mlčenlivé odříkání.
Dlouhý býval žal a radost krátká
jako úsměv rosy ranní
na skloněném lístku poupěte.
Srdce, květ mdlý, ve své dlani
mlčky ukrýváme na večer.
Ale k ránu vždy zas rozkvete,
zaševelí: Skloň se, polib, ber.
Naše láska těžká je a sladká,
jako narození dítěte.