A události překotně se řítí – –
Kam dojdem' – –? Zda se ještě najde čísi
rozhodná, nepoddajná, silná ruka – –?
Zda skálu podchytne, jež nízko visí,
jež nad námi se láme, hrozně puká – –?
Kdo první přetrhl a rozbil sval,
jenž podepíral těla hrozných skal –?
Byls ty to, šílenče, ty bědný vrahu – –?
Jak malé, nízké – – Mladík prstem kývne,
a války běs, jenž na omšeném prahu
mlčících dějin nehybně již léta spal,
se probudí, jak hladný tygr zívne
a vztyčí se, by dávil, vraždil, rval...
Či, bože, takovou tvá vůle tady – –?
To nezměnitelné a věčné řády
tvé vždy prý moudré, spravedlivé vlády –?
On znamení ti dal –? Ten zrádný kouř
jen zahřměním, jež hlásí divou bouř
již dávno určenou – –? třesk sečných zbraní,
hvizd kulí letících a rachot děl,
ston lidí, zvířat, rozsápaných těl
kdes u hranic až na krvavé pláni – –?
Tak tedy, musilo již, musí býti – –?
To roztroušená po Evropě rasa
dle řádů jakýchs musí jednou zas
pro moc svou, prestiž nasekati masa,
by dovedla pak vedle sebe žíti
pár roků klidných, nějaký jen čas...?!