Již umlklo prázdné žvatlání snílků – –
Jak lupič si našla konečně chvilku,
by bezpečně, v lůžku půlnoční hodiny
své provedla dílo, ubila rodiny.
Již strhnuvši ostrý, dlouhý nůž se zdi
jím pomalu, pevně po hrdlech jezdí
a naslouchá, jak krev s postelí crčí,
jak nohama kopou, smrtelně chrčí – – –
Oh, tygrova rozkoš zadávit v tmách – –
a výparem sladkým krve se zpíjet...!
Oh, splněná touha divého pochopa,
by uviděl oběť v mukách se svíjet...!
Oh, sladkého Krista krvavá Evropa – –!
Oh, násilný, věčný, kulturní vrah – – –!