Sedlák k šílenství až rozhněván
motykou se divě rozpřáhne
pro svůj podle ukradený lán.
Zuby cení pes a zavrčí.
Zde však nikdo ruky nevztáhne,
jen se ulekaně přikrčí.
Je to možno? – Rozhýčkanců pár
křehnoucímu mrazem chuďasu
s ramen hubených rve bídný cár.
On však v blbě schliplém úžasu
nevzchopí se k ráně, zápasu,
k prudce odvážnému úderu.
Či již schyluje se k večeru,
soumrak nastává všem nadějím...?
Ticho jen a mlha nade vším.
Otroci mí bídní, ubledlí
k hrncům masa chtivě zasedli.
Viz, jak pracují jich čelisti,
jak se rvou, jak rychle kořistí...