Ne, ne! To onou velkou krásou není,
jež utěší a posilní a posvětí,
jež boží radost rozmnožuje na zemi.
To skřek je divý, výsměch, rozšklebení,
až srdce zastaví se, v tluku oněmí.
Toť úděs, hrozná zoufalost je odvěká
ze zla a ze zvířecích pudů člověka.
Toť sestup v peklo, do propasti bezedné,
kde instinkty jen divé s maskou grimassy
a tvrdý cynismus a pudy vražedné
vždy s ideálem lásky marně zápasí.
Toť chumel šílenců, jenž divé ve změti
jak zástup zpitých rváčů kolem proletí
a řve a radostně se směje, naříká.
Toť křeč je, zmítání a hrůza veliká.
Toť s nejmenšími soustrast nyvá, nesnesná
a bolest ponurá a těžká, bezesná.
Toť světce strach je, jenž ví, že zítra zabije,
a proto lidem do samoty utíká.
Toť úpění je bezměrného hříšníka.
Toť hněv a vzpoura spoutaného satana.
Toť dílo nejzoufalejšího křesťana,
a největšího znalce duší, genia.