Jak obří hlava dálných hor
se zdvihá, vzpíná nad obzor
a kamennýma očima
vše zří a objímá,
však nevnímá a nevnímá.
Spí v srdci jako v jezeru
fosilní zbytky ještěrů.
Však pojednou se vynoří
jak těžké slunce nad moři
a hroznou slávou zahoří
a hovoří a hovoří – –