Jsem před tebou jako v marnotratníkově dlani
groš malý, jehož si necení, nevidí ani;
jak na mapě světa ztracená čárka a bod,
jak kolébka dětská uprostřed bouřících vod.
Jdu tiše a modlím se za dnů dobrých i zlých:
Ó, všemocný života pane, ať se jen vůle tvá stane!
Své tělo i duši ukládám do rukou tvých,
jak na večer znavené dítě do klína matky
své ospalé hračky, svěřené stříbrné zlatky.
A k nohám tvým lehám jako laň u dveří paní,
jak paprsek luny na prahu zakleté chatky – –
A na svoje ráno tam čekám – na zavolání – –