Neoddaluj dlaně růžové
chudičké své královny
jako vánek laškovný
ševelící snítky třešňové
od příbytků lidských na večer.
Nesmíš být jak milostivý král:
Stále dávati jen. Také ber.
Láska má jak dítě vzbuzené
chce, bys z kolébky ji ze zlata
na zdupanou, tvrdou zemi dal.
Láska má je příliš bohata.
Chce se rozdávat. Chce, bys bral.
Její ruce, neochuzené
o vše, pozbývají na ceně.
Přijmi dary té mé jeseně,
abych neplakala nad splavy,
na klínu list svadlý, krvavý.