Evropo, násilná, lhostejně podlá, jako ta královna za starověku, která v svá objetí ohnivě vřelá svírala mladíků svalnatá těla,
by je pak se smíchem hodila katu! Evropo, nevěstko v nádherném šatu, tajnou však nemocí stižená, bídná! Hnijící stařeno, nestoudně chlípná!
Netvore opřený o církve, o trůny, o pušek trčících blýskavá bodla! Na klínu žezla a rezavé koruny schováváš pro pyšných několik hlav,
tlapami drtíš však zoufalý dav. Tenkrát, když severní medvěd a dvouhlaví, nestvůrní orli tví, bezedně hltaví, na posměch Kristu a prorokům všem
na kusy trhali Poláků zmučenou zem; tenkrát, když Pomořan v šišaté helmě, podoben krvavé vyjící šelmě, galského kohouta ke špalku vlek',
až marně bil v smrtelné křeči zlomeným křídlem a vyrážel skřek; Poseidon moří všech, pro pruty ze zlata, pro pole rýžová, démanty bohatá
mučil a ubíjel hrdinný lid –: tenkrát jsi nade vším – lhostejně klidná – stála jak řezníci uprostřed jatek, ruce jsi mnula jak podvodný žhář,
když se naň s vysoko pojištěného domu radostně usměje požáru zář. Tenkrát ses, vznešená, v královském rouše dívala nehnutě ke všemu tomu,
s úsměvem zbohatlých, nadutých matek, když zří své mazlíčky, lapené mouše nožky a křidélka s rozkoší rvát! – – Teď však ty, nestvůrný, krvavý vůdce
nejhorších, nejpustších, žoldnéřských rot, proroků žalářník tvrdý a kat, slavně se odíváš v bělostný šat, chřestíc pak výmluvně skrytými meči
vztahuješ s vylhanou velebou ruce, hlásajíc pojednou pokoj a mír! Nyní ty chraplavým voláním svým kázat chceš bratskému srbskému lidu
o lásce, smíření, pokorném klidu; nyní, když hrozný jak divoká bouře žene se nadšeně chuchvalci kouře přes kupy padlých svých hrdinných těl
na valy nepřátel, na jícny děl! Nyní, když na smrt jde pro svoji zem; pro bídu skrčených, spálených chatek, otce, již na poli Kosovu padli;
pro lkání nesnesné zoufalých matek, jimž z náručí nevinná robátka kradli, aby jim hlavičky rozbili o skalní hrot; pro hlavy druhů, jež napíchli na ostrý plot;
pro hanbu, pro slzy zprzněných děv nesoucích pod srdcem pancharta plod; pro údiv veliký vzdálených bratří, kteří teď s pýchou a hrdostí na něho patří;
pro zastavení se radostné času; pro sladkou, závratně velikou krásu budoucích, zrození očekávajících děl...!
Cookies on Poetry Cove