Měsíc zčernalými větvemi
prsty studené vztáh’ po zemi.
Potom nejistě a zmateně
třesoucí se rukou dlouhou
kreslil křivé čáry na stěně
mezi skutečnem a touhou.
Šerem polozahalená zem’
do prostorů mlčky padala.
Pod studeným duchů polibkem
řeka třásla se a plakala.