Záříc bílými pažemi
a velkým, vlhkým zrakem
bloudí neslyšně nad zemí
a šeptá pod oblakem:
Pojď se mnou, cizinče,
pojď, druhu můj, milenče.
Vůz můj z černého démantu
již v bráně zlaté čeká.
Bez šumu, chvějně stéká
s měsíčních horstev třpytná řeka.
Rozpíná náruč dráha mléčná.
Ó, bílá touho věčna.