Sedával vždy v koutě,
divná jest to věc,
říkávali o něm,
že jest mládenec.
Ač mu vrásky kryly
jeho čelo, líc,
z toho si hrdina
náš nedělal nic.
Vyhledal si děvu
šumnou za ženu,
rychtářovic mladou
hezkou Mařenu.
Ale brzo poznal
něžné lásky sen,
brzo zkusil tíži
ruk mlaďoučkých žen.
Žínka skládala jen
tisíc k tisíci,
a muž chudák úpěl
v jejím střevíci.
Nyní sedá v koutě
ženat mládenec,
hladí si na zádech
modrý růženec.