„Sem, bratří, sem! Zde blaho naše,
zde v krčmě utopíme žal,
zde koupíme si dobrý rozmar
za ten groš, co kdo vydělal.“
„Sem prchněme, sem, drazí bratří,
zde necítíme žízeň, hlad,
zde najdem všecko, všecko, všecko,
co který jí a pije rád.“
„A žena s dětmi? – Nechať žebrá,
ten malý groš jí nestačí
nahotu skrýt a chřtány plnit,
nechť žebračí, nechť žebračí!“
Noc. Dělník spitý beze groše
vrhá se lůžka na pelesť.
Z kouta pláč ženy, – dítek nářek –
on notí si: Buď práci česť!