To bylo poupat na jednom keři –
sedmero hochů a dívek šest,
to byla krásná, lupínků plná
jak vonné lípy ratolesť.
Však osud strhal poupata s keře
a podzim lístky s větvice svál,
sebral nám bratry, sestřinku milou
a nás zde v světě zanechal.
Dnes sám zde trávím ve vašem kruhu,
však slyšte, sestry, povězte mi,
poupátko jsem-li já mezi trním,
či trn jsem mezi růžemi?