Proč jen ten ponocný
krajinou houká,
když mi můj hošíček
do očí kouká?
Vždycky nás vyruší,
když se chcem líbat,
takže se musíme
s polibky skrývat.
Vždycky ty líbánky
milé a sladké
změní nám ponocný
z dlouhých – na krátké.
Kdybys ty, ponocný,
znal city lásky,
běžel bys zulíbat
své ženě vrásky.
Ale, že o lásce
pramálo soudíš,
opustíš žínku svou
a nocí bloudíš!
Proč jen ten ponocný
krajinou zvučí,
když mě můj miláček
lásku znát učí?