Já šel jsem s Tebou jedenkrát
za svitu hvězd a měsíčka,
my zírali jsme v oblaka,
brzo-li spadne hvězdička.
Já svíral jsem Tě v náručí,
Tvé srdce na mém klepalo,
a očko Tvoje modravé
do nebe stále zíralo.
Však nadarmo, jak na vzdory
hvězdička s nebe nespadla,
a naše toužná naděje
nám docela se rozpadla.
Stáli jsme dlouho v mlčení
v objetí lásky milostném,
a já jsem hledal štěstí své
v modravém, krásném očku Tvém.
Ty’s nachýlila toužebně
ku mojí – svoji hlavinku,
a já se tenkrát zapoměl
a vtisk Ti na rty – hubinku!
Já šel jsem s Tebou jedenkrát
za svitu hvězd a měsíčka,
a čekali jsme tak dlouho,
až spadla – zlatá hvězdička!