Za městečkem na kopečku
vesnice,
v té přebývá moje milá
děvice.
Jest to něžný jara kvítek
nevinný,
nejhezčí snad z celé této
dědiny.
Hlavinku má kadeřavou,
černý vlas,
jak pěnice v šumném háji
milý hlas.
Rety krásné, jako růží
jarních květ,
na nich střádá pro hošíka
sladký med.
To jest láska mého žití
jediná,
toto poupě, tato děva
nevinná.