Neděle. Již slunce vzešlo.
Z věže volá zvonů hlas,
lid se schází v chrámu síni –
pobožnosti nastal čas.
Varhan jasné zvuky plynou
svatolodí chrámovou,
každý ret se pohybuje
písní aneb modlitbou.
Jen ten dělník poutem spjatý
nezná Bohu určen’ den,
vzdálen chrámu ve svém díle
pobožnosti tráví sen.
Místo zbožných varhan tónů
kladiv velkých slyšet tluk,
místo jasných z věže zvonů
povelů jen drsný zvuk.
A ten šum, jejž tuto slyší,
není chrámový to zpěv,
nýbrž jako na pustině
divé zvěře bujný řev.
Není divu, že pak dělník
srdce má jak z ocele,
když tak ztráví v celém roce
v bahně hříchů neděle!
Neděle; již slunce vzešlo,
z věže volá zvonů hlas,
pouze dělník nepospíchá:
k pobožnosti nemá čas.