„Už křičíš zas!“ dí Pečeně
své nejmilejší ku ženě.
„„Ty ožero! Ty nestydatý –““
„No, nebruč tak! Už beru šaty –“
„„Kam zase?““ – „Do vinárny pryč,
pak si tu sama sobě křič.“
„„Ty jdeš? – O hrom už do těch hospod pal!
Jen kdyby aspoň v noci doma spal!
O Bože, mám být opuštěna stále? –
Ha! kdo to tluče? – Soused? nu jen dále –
můj rarach šel teď s ochlastami,
dnes jsme tu sami.““