Tys stromů štěpných mnohoslibný sad,
slovanský národe, omládlý, jarý!
Tvé porozkvetlé, bujné haluze
hojnými nadál světu kynou dary.
Bůh zázračnou ti v údy sílu vlil,
že mráz a vichor nezmaří tvůj kořen;
On dá i sílu, abys přerost těch,
jejichžto stínem dlouho byl jsi mořen.
Ty rozložíš se a tvé ovoce
člověčenstvo zblaží, zbudí ku podivu,
pospějeť každý ve tvůj ladný stín
a žehnat bude širou Slávů nivu.
A byť pak klesl mnohý starý štěp,
a zřídly tu i tam tvé táhlé šiky,
z té půdy mladý vypne se zas strom –
vždyť máme dovedné své zahradníky.
Ti zahradníci tvoji jarou mláz,
tvůj přírost hledí pečlivě a pěstí
a ošlechtěné štípky zasadí
jen v řady tvé a nikdy na rozcestí.
A štípků těch zdravých vychází
i nad dostatek z našich skrovných školek,
a jimi, ty můj sade slovanský,
se vyplní – ba zšíří tvůj okolek.
A pokvete ten mnohoslibný sad,
můj národe, a bude stále jarý,
a jeho rozepnuté haluze
hojnými člověčenstvo zblaží dary.