Jak šťasten, komu osudové
ráj lásky dali údělem,
ráj, jenž nás božským prstem zove,
však – božským střežen andělem.
Máť nároky sic každý stejné
na ráje toho blaženost,
a božství všem je dobrodějné;
však cest je různá rozdílnost.
Jednoho samo vnese štěstí
bezvolně skoro v lásky ráj;
druhý si peklem dráhu klestí
a ani neuzří ten kraj.
A jiný vidí na obloze
malebné ráje odznaky:
„Za nimi!“ velí pádit noze –
a honí vzdušné přízraky.
Tu jeden, stoje blízko ráje,
nemůže k němu najít klíč
a jiný zase, klíče maje,
pro ráj ten nemá ani chtíč.
Ba málo jich, jimž ráj své klásky
v žeň podal už zde na zemi;
však tam, v tom sídle věčné lásky
se sklene láska nad všemi.