Jak šťasten, komu osudové
ráj lásky dali údělem,
ráj, jenž nás božským prstem zve,
však – božským střežen andělem.
Máť nároky sic každý stejné
na ráje toho blaženost,
a božství všem je dobrodějné.
Však cest je různá rozdílnost.
Jednoho samo vnese štěstí
bezvolně skoro v lásky ráj.
Druhý si peklem dráhu klestí
a ani neuzří ten kraj.
A jiný vidí na obloze
malebné ráje odznaky:
Za nimi – velí pádit noze
a honí vzdušné přízraky.
Tu jeden, stoje blízko ráje,
nemůže k němu najít klíč
a jiný zase, klíče maje,
pro ráj ten nemá ani chtíč.
Ba málo jich, jimž ráj své klásky
v žeň podal už zde na zemi.
Však tam, v tom sídle věčné lásky
se sklene láska nad všemi.