Proč miluje pomněnku?

Pravila mi ondy dívka hezká, že ni svět, ni zahrada nebeská nemá významnějšího prý kvítka nad pomněnku.

Táži se tu militkého dítka, proč že? A tu v odpověď mi dala, že prý ve srdýnku budí upomínku

na miláčka jedináčka. Na to třikrát zavzdychala. Já tu počnu zpytovati,

co by to as mělo znamenati? Snad měl milý očka úsměvná jak pomněnka modrobarevná? – Či je zelenost snad na památku,

že jí vyznal lásku někde v sádku? Nebo připomíná hvězdička v prostřed pomněnčina kalíška – hvězdička ta žlutá jako zlatá,

že ta láska byla zlatem svatá? Nebo nosil milý ve svátek z modrého sukénka kabátek? – Aj! nač si to zpomínám?

dobře! dobře! už to mám! Nosívalť on modrý kabátek ve všední den jako ve svátek, výložky pak na něm zelené,

u krku dvě hvězdy zlacené. Proto v těch třech barvách, ve pomněnce tolik upomínek na milence, upomínek víc než celá míra

na miláčka jedináčka – od myslivců – oficíra!