Přede lety málo, tehdá, jak ten velký vítr byl, v Londonu se toto stalo. Byl jest tamo kupec žil,
boháč velmi veliký, kterýž na prodej měl krásné zboží: kabáty a čepice, vesty, spodky, střevíce
místo ze sukna a z koží ze samičké gumilastiky. Byl však hrozný držgrešlíček, měl na místo srdce poleno,
a byl by si pro trojníček chutě nechal vrtat koleno. Jednou se z božího dopuštění strhl oheň ve stavení,
kde on svoje sklady měl. Kupec rychle domů běží – po hořících schodech s těží k svému zboží doletěl.
Zlekán, všecek pomatený, sbírá zboží různé ceny, chtě je házet oknem ven; tam však stojí kupa lidí,
a z nich v každém kupec vidí zloděje, pobertu jen. Ach? jak škodě vyhne se?! Zde mu zboží shltne plamen,
dole zas je tisíc ramen pokrade a roznese! Ach! to strašné okamžení! Nikde, nikde zachránění!
By uhájil aspoň živobytí, spěchá k oknu, chtěje vyskočiti – v tom však se mu v hlavě rozbřeskne: skočí, skříně odmyká,
chvatně na se oblíká kabáty i čepice, vesty, spodky, střevíce ze samičké gumilastiky;
a když toho na se navlekl, co by sotva oknem prosmekl, rychle okno pěstí roztřeskne, zavře oči
a pak dolů skočí. Sotva že však na zem dorazil, silně se zas vzhůru odrazil; dolů – vzhůru – padá – letí,
jak když míčem hází děti, míčem z gumilastiky. A tak se to stále dělo, aniž konce vzít to chtělo.
Mnohý divák smál se, mnohý plakal; kupec ale pořád skákal. A tak tam až podnes skáče ku výstraze pro boháče. –
Tento div skutečně se přihodil, tehdá, jak ten velký vítr byl; pravdu toho zaručuje
ten, jenž vám to vypravuje, neboť on je posud živ.
Cookies on Poetry Cove