Měl jsem s milou malou hádku
při návštěvě včerejší:
kdo z nás dvou je obyčejně
na hubičky štědřejší?
Přeli jsme se o většinu,
k míň se nechtěl nikdo znát;
až jsme posléz usoudili
hubičky své počítat.
Začneme. I jde to hezky:
jednou ona, jednou já;
potom ale pospíšivše
zmátli jsme se oba dva.
Počnem znova pomalounku
prácičku tu sladící;
v okamžiku však jsme zase
v koncích se svou addicí.
Když konečně v třetí zkoušce
počet se nám opět zmát',
přiznali jsme oba v smíchu,
že to nelze spočítat.