My jsme hoši od Lužnice,
svěží jako její vody,
kvítí české ze kytice
proslavené ctnými rody;
a kraj ten, a kraj ten,
budiž od nás veleben!
Našich předků jména slavná
žijí v Čechů věrných ňadru,
síla jejich starodávná
zachována v našem jádru;
a náš lid, a náš lid,
umí řeč i národ ctít.
Nad Lužnicí vzkvetla síla
hájivší Čech svatá práva,
vrah se třás, když vystoupila
proti němu Žižky hlava;
Žižko náš, Žižko náš,
v našich srdcích pomník máš.
Půda ta je posvěcená,
v ní spí Prokop s tábority.
My jsme zdědili jich věna,
národnosti svaté city.
Pro řeč rod, pro řeč rod
byl palcát jejich i hrot.
My nemáme z žádné strany
nepřející cizozemce,
kraj náš v hojnosti své many
živí jenom sourozence;
podál nás, podál nás
Moravan je – bratr zas.
Kraj svůj vroucně velebíme,
chrabří hoši od Lužnice,
s Rubešem svým hlásně díme
sborem jedním za tisíce:
Já jsem Čech, já jsem Čech,
kdo je víc se slyšet nech!