Tak jsem se vám ve čtvrtek oknem na ten jarmark díval: velký byl tam lidstva příval, lomoz, křik, až jsem se lek';
soukupové, prodavači – jedni na druhé se tlačí. Když tak zřím to divadlo, maně mi tu napadlo:
Srdce tvé tak osamělé vadne, až uvadne celé; přikup k němu ještě jedno, ozdraví pak očihledno;
neboť kde je srdcí párek, tam i láska ráda krouží, láska pak, ten boží dárek, srdcím dobře k duhu slouží.
O zboží tu dnes je hej – snad i srdce na prodej. Vyjdu ven – a skutečně na výběr tu srdcí bylo;
jen že – škoda převěčně! – žádné se mi nelíbilo. Musil jsem jen, ubožák, povzdychnout a nechat tak.
Avšak v srdci stonavém starý červ zas počal hlodat, a já řekl v bolu svém: „Nemůžeš-li koupiti
srdéčko si po chuti, tedy hleď to svoje prodat; nebudeš-li srdce mít, budeš s bolem jeho kvit.“
Hned jsem postavil si krám a své srdce prodávám. Čmert v mých kupcích musil vězet! Každý mi je nechal ležet:
jeden, že je děravé, druhý, že je bolavé, ten, že schváceno je z bálu, onen, že už doklepe –
srdce to prý nejlépe s flastrem poslat do špitálu. Tak mu každý chybu věděl, a já, ač jsem mocí hleděl
třeba za „babku“ je dát, nemoh' jsem je odprodat. Posléz chtěl jsem dát je v handl; začnu hlásat jeho ctnosti:
žeť sladké jak cukrkandl, plno něžné milostnosti, že jest měkké, útlocitné, plamen že v něm hnedky chytne,
že jest velké, že jest vřelé, že pojímá lidstvo celé – zkrátka: že celý svět zdejší nemá srdce výbornější. –
Hlásilyť se srdcí roje, ale horší nežli moje! To jsem přece nemohl srdce své dát do výměny
za škvár jakýs bez vší ceny, sic bych si byl pomohl pěkně z bláta do louže. A tu hořce zatouže,
zavřel jsem svou almárku a šel domů z jarmarku. – Se srdcem však nechci žíti, nechci víc je v prsou míti!
Srdce mít už není v mÓdě; nač tu plavat proti vodě? Bez srdce má člověk nebe: tloustne a nesouží sebe.
Nechci já žít na polo; ergo – s srdcem na kolo! Dám si vypsat licitaci, sezvu zdejší generaci:
jednou – dvakrát – po třetí – a už srdce poletí! Popřejž jenom, nebes Pane! ať mi zase nezůstane;
sice bych je v hněvu svém – někomu dal jarmarkem.
Cookies on Poetry Cove