Aj Čechové, vy bratří slavní! potomstvo hodné statných dědů! Nám přešlý čas smrt strojil mravní, chtě vymazat nás z živých středů;
však my se ze mdlob probudili a osvěžili dávné síly; budoucnosť nový věk nám nese: Nuž bratří, žijme! nedejme se!
Naproti nám se moci spikly od nejnižší až k svrchované, jež tísnit, šlapat nás si zvykly a utlačovat bezochranné;
my přec jsme vznesli svislou hlavu a hlásíme se k svému právu; svobodný národ pouta střese: Nuž bratří, vstaňme! nedejme se!
Když jazyk náš, ten libozvuký, vytlačen s hůry v chýši klesl; když stíhaly prodajné ruky, kdo český syn jsa, česky hlesl:
ach jak tu srdce Čechů věrných přetěžce neslo tisků perných! Však naše řeč se zas povznese, jen ctěme ji a nedejme se!
Koruny české práva svatá, lesk dějin slavné naší vlasti – vše zničit spěly ruce kata, i budoucnost nám chtěly krásti!
Však lid náš ví, co druhdy býval, kdy praděd za vlasť krev cedíval! zná práva svá a ctí je v plese. – Nuž hajme práv a nedejme se!
Velicí muži proslavení, již rozžali nám světla svíci a lidem hnuli k probuzení, jsou pro věc svatou mučeníci.
Los krutý v bídu, v smrť je sýlal, a vrah i zběh jim klnul, spílal! Teď setba jejich plody nese – nuž slavme je a nedejme se!
Památky dávné vzdělanosti, jíž honosil se předek jarý, i slavné činy rekovnosti, již osvědčil kdys nad Tatary:
náš „Rukopis“, ty zpěvy vzorné – vše lží jest chásce pravdosporné! Však sláva naše nesetře se; lesk její šetřme, nedejme se!
Čech milovníkem býval míru, nevedl války pro zisk podlý; ctě zákon otcův i svou víru, žil tichém, svatém ve pohodlí:
však lupič zlý-li hlavu vztýčil, tu povstal Čech a škůdce zničil. Jak předci naši chovejme se: milujme mír, však nedejme se!
Jen slaboch volně šíji kloní pod nohu; jež ho k zemi tlačí; muž, síly vědom, máchne po ní, než k zašlápnutí čas jí stačí.
Svobodný pouta zdrtit hledá, otročit hrdost jemu nedá. Což v nás krev čacká nepohne se? Svobodu chtějme! Nedejme se!
Nuž Čechové! vy bratří drazí! Jen svorně, mužně k sobě stůjme! Nám z blízka, z dáli hrozí vrazi – i my jim hrotné zbraně kujme!
My za věc svatou vedem boje ; za drahou vlasť, za práva svoje; zdar hojný s nebes k nám se snese, jen paže vzhůru! nedejme se!
Cookies on Poetry Cove