Květlo děvče v jarní kráse
jako růže stolistá.
Ach, ty Bože! Komu nebe
to děvčátko uchystá?!
Přilétali motýlkové
pobavit se s růžicí;
chodívali mládencové
za mladinkou dívčicí.
Ale růže slavíka si
za kochánka obrala;
dívka láskou své srdéčko
ku zpěváku rozňala.
Zpíval slavík na sta písní
růži milé z úkryta;
loudil jinoch zpěvy lásky
z rozchvěného varyta.
Aj slavíku, ptáče prosté,
v chudém šatě k růži jdeš!
Aj ty hochu, chudý hochu!
proč to děvče miluješ?
Líp' se hodí zlatohlavý
motýl k růži stolisté.
Ach, ty hochu milý! veta
po tvé lásce zajisté!
V dál slavíka zaplašili –
růže svadla, opadla;
láska hocha, láska děvy
v srdcích mladých nesvadla.
Tluče slavík o samotě
po růžince spanilé; –
dívka pláče pro milence
a hoch touží po milé.