Skip to content
1839–1869

IV. To slunéčko si nyní hoví:

Vojtěch M. V. Bělohrobský

To slunéčko si nyní hoví: jde brzy spát a pozdě vstává. Což nehoví si? Či snad také jak mnohý člověk postonává?

Ba nedivím se, jestli stůně, už dlouho službu vykonává, a v jednom kuse v práci dřít se, to věru sil mu nepřidává.

Drvoštěp se nalopotil, chudák, celé léto v lese, nadělal tam sáhů dříví, a jaký mu zisk to nese?

Dříví odvezli si jiní, zima už se blíží během, a ten chudák za vši práci zatopit si může – sněhem.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.