Konečně je omrzelo
hraní ve vrchcábu.
Čím se budem dále bavit?
Hrát na slepou bábu.
Hned mi oči zavázaly
batistovým šátkem.
do kola mne postavily
v ruce s vařečátkem.
Zmíchaly se, zatočily,
potom hlouček stichnul:
já měl hádat po písknutí,
kdo jest, jejž jsem píchnul.
Aj, což bych já dlouho hádal,
kým kdo hláskem cekne –
půjdu raděj rovnou cestou,
kam mi srdce řekne.
Býváť srdce dobrý vůdce:
táhne mocnou silou –
píchnu tedy – a již držím
děvinku svou milou.
Milko sladká, já vždy doufám,
ač smím jenom slabě,
že tak šťastně zachytím Tě
jak při slepé bábě!