– – – já vyjdu a sednu si na širokou mez
mezi dvě žitná pole,
mezi dvě vysoká žita,
do májové sametové trávy
u nás za vsí, budu sám
a zazpívám si píseň: – – –
jak plují oblaka čistým, bílým nebem,
jak vítr hraje si žitem a mým vlasem,
jak slunce pálí země tvář a moji,
jak pampelišky kvetou a jak odkvétají,
jak hvězda k hvězdě jde a odchází zas sama,
jak atom kosmu jsem a jak je kosmos ve mně,
jak jdu k své milence a opouštím ji opět,
jak radost krásnou mám ze štěstí žíti sám,
jak s bohem hovořím, jenž dlí mi v duši,
jak rád se vypláču v klín své ženky malé,
jak s větrem hraju si, jenž studeně se směje,
jak slunce líbá mne a jak já líbám slunce,
jak jsem tu sám a jak si zpívám píseň...
– – – a poběžím po široké mezi,
mezi dvěma žitními poli,
mezi dvěma vysokými žity,
po májové sametové trávě...