Mdlý záchvat všednosti a trochu nudy – –
a v mžiku duše rozkoši se koří.
Věz, v mřivém decrescendu západ rudý
všech nadějí nám k zoufalství jen hoří.
V té hrstce květů, jež tak rychle vadnou,
v té troše lásek, které touhou prahnou,
v tom chaotickém víru žití celém
ton ballady se chvěje o zapadlém.