Jde myšlenka, jde v teskném usmívání,
jak závěr života by tušila,
a na rozcestí nese vzkazování,
jež stmívání i jitra zrosila.
Vzkaz nese zasněný a měkký, tichý,
jenž šeptem duše milé dotkne se,
i vzkazy bouřlivé, jež plny pýchy
se rodí, honí bujně po lese.
Vzkaz tichý letí v stopách duše milé,
vzkaz hýřivý i hrstce přátel mám,
vzkaz vyrvala mně z mozku slabá chvíle
i pro ty, na něž trpce vzpomínám.