Vyšla Sarah, ven v zelenou pastvinu rozsáhlou.
V dáli bělal útulný se stánek,
v kterém sladce spal přísný stařec Abraham.
Byla vládkyní širých plání.
Prošla chvatně bělorouný tlum
bílých lepých stád; bohatství hojné
zřela všude. Kynula rukou milostně těm,
vábivý pozdrav kteří
nesli jí v bázni otrocké.
Spatřila studánku sladkovodou:
hle! v líbezném pokleku tam
sličná, jemnolící Hagar pojila ovce.
Hněvivým bleskem zjitřila zrak.