Voda šplouchla tam v rákosí žlutavém, tuhém.
Vzlétlo hejno čápů s křikem výše,
zmizel břehů klid, hlučně pestrá
družina sličné královny pěla píseň
zvučnou, sladkou, opěvajíc ji.
Vábně plula v dál nádhernou řekou,
kroužíc smělým obloukem zpět zas k rákosí.
Tam v malebném kruhu stála
však čeleď, vějíc sladký chlad
bílému mramoru Rhamseovny.
Hle! v houštině rákosí tam
malá, uchycená rejdí košina.
Mojžíš plačtivým hlasem zavolal ven!