Vyšel Mojžíš v poušť žlutavou, planoucí, širokou.
Jasným bloudil zrakem širou plání,
hledal lesklý květ třpytné soli.
Milenou hračkou byla mu třpytná záře,
jiné málo oceňoval hry.
Hledal lesklý květ třpytivé soli:
dnes však málo nacházel lepých útvarů,
sůl ztrácela lesk svůj v zemi.
Vzkřikl! Našel dlouhou prostou hůl
v lesknoucí solnaté rozsedlině;
hůl! vítaná převzácná hra,
které neokusil ještě pacholík.
Blahá předtucha slávy chvěla se v něm!