Širá, žlutá poušť! Planina truchlivá, lesknavá.
Život, láska, krása prchly odtud,
prchly v šedou dál k modrým horám.
Pozvedla oko. Beznaděj tichou, žalnou
lila z něho v utrápenou tvář.
Širá, žlutá poušť! Tajený výkřik
bolu, strasti vyslala vzhůru nešťastná,
bol ustával brzo, tiše jej skryla,
tiše v srdci svém...
Zavolal Ismael žalostivě,
hlas nesl se v dalekou poušť
jako žalující pravda trýzněná.
Sladce jej chlácholíc nesla synáčka v dál.